Příznivci Franze, Fischerové, Roithové a Sobotky: volte s rozumem. Prosím.

Drazí spoluvoliči, již za několik dní budeme mít historicky první příležitost zvolit si svého prezidenta. Tato funkce je v českém státě tradičně značně důležitá. Prezident zcela ovládá personální složení České národní banky a zásadně ovlivňuje složení Ústavního soudu. Tyto dvě instituce přitom patří k nejdůležitějším v zemi, svým významem srovnatelné s vládou či parlamentem. Prezident má přitom významné pravomoce a páky také na tyto instituce, jak se v minulých letech mnohokrát projevilo. Lze navíc očekávat, že prezident volený přímo a zcela nezávislý na rozhodování poslanců a senátorů bude svůj vliv dále posilovat a jeho význam se začne blížit pozici prezidentů Francie.

Vedle toho český prezident plní v masarykovské tradici ještě jednu, méně formální však neméně důležitou funkci. Je jakýmsi “papežem Čechů”, duchovní myšlenkovou autoritou, kterou jinak v naší značně ateistické zemi postrádáme. Poměrně rozsáhlý personální aparát a minimum denní “úřednické” agendy prezidentovi umožňuje otevírat a diskutovat témata, na která žádný jiný politik či jiná veřejná osoba nemá dost času, zdrojů a pozornosti. Není náhodou, že velká většina velkých otázek o smyslu a směřování českého státu a společenských hodnotách byla v dobrém i zlém otevřena či utvářena oběma našimi dosavadními porevolučními prezidenty. Jakkoliv nejsou tyto prezidentské “pravomoce” nikde přesně vymezené, jejich význam není možné přecenit.

Důležitá volba vyžaduje odpovědný přístup místo furiantství

Volba nového prezidenta proto není prázdnou formalitou, ale téměř osudovým rozhodnutím. Jeho důležitost je však dále prohloubena jmény kandidátů, kteří se o post ucházejí. Zvolení jednoho z údajných favoritů volby – Miloše Zemana či Jana Fischera – by bylo více než jen promarněnou příležitostí. Bylo by smutným krokem zpět ve vývoji naší demokracie, zpět k amatérství, omezenosti a křehkosti demokracie “divokého východu” 90. let. Zasloužíme si více.

Abychom tento nalinkovaný scénář mohli zvrátit, je třeba jednat a volit s rozumem. Naštěstí to není tak složité. Mezi kandidáty na prezidenta sice nenajdeme žádného nového Masaryka, ale mimo údajně vedoucí duo kandiduje hned šestice lidí přinejmenším přijatelných. Lidí nedokonalých, avšak reflektujících kultivaci a demokratizaci, kterými naše společnost od 90. let prošla. Přes všechny výhrady by Karel Schwarzenberg, Jiří Dienstbier, Vladimír Franz, Táňa Fischerová, Zuzana Roithová i Přemysl Sobotka byli schopni vykonávat úlohu prezidenta se ctí a bez ostudy doma i v zahraničí. Přestože žádný z kandidátů nemá mé bezvýhradné sympatie, nepochybuji, že každý z nich by obstál.

Hledáme lepšího prezidenta

Všichni však zvoleni být nemohou. Proto nechceme-li, aby nebyl zvolen žádný, je nezbytné podpořit ty s nejvyšší nadějí prorazit dvojblok Zeman-Fischer. Koho ale vybrat? Nevěříte-li průzkumům, možná děláte dobře. Kdo má nejlepší šanci prostě s jistotou nevíme a do spočítání volby vědět nebudeme. Ale odhlédneme-li od osobních sympatií a přání, pouze dvě jména ve všech dimenzích vycházejí jako nejpravděpodobnější. Karel Schwarzenberg a Jiří Diestbier.

Pouze oni se ve všech zveřejněných průzkumech objevují nejblíže vedoucí dvojici. Pouze jim přisuzují největší naděje sázkové kanceláře. Pouze oni v závěru kampaně disponují dostatečnými lidskými i materiálními zdroji k přesahu kampaně i mimo svět facebookových statusů. Pouze oni mají velmi rozsáhlou podporu osobností veřejného života. Pouze oni mohou přichystat Zemanovi s Fischerem volební překvapení. Je samozřejmě zcela legitimním právem každého volit bez ohledu na taktiky a bez ohledu na konečný výsledek. Jsem pouze přesvědčen, že takové gesto má příliš slabý efekt, ve volbě jde o příliš mnoho a žádný z kandidátů není tak dokonalým nadčlověkem, aby toto manifestační zahození možnosti vybrat lepšího prezidenta stálo za to. 

Pro příznivce Vladimíra Franze

Chcete-li volit Franze, rozumím vám. Byl jsem mezi možná první tisícovkou jeho fanoušků na Facebooku, ještě než se ke kandidatuře vůbec přihlásil, a následnou kampaň jsem sledoval s nadšenou fascinací. Chcete Franze, protože chcete razantní změnu, chcete renesančního člověka schopného a úspěšného i v jiné disciplíně než v politickém obchodování a chcete světu demonstrovat volnomyšlenkářství naší země. Rozumím vám, protože přesně tyto cíle mě k jeho kandidatuře také přitáhly.

Vladimír Franz však není dokonalý. Jeho politické názory jsou výrazně konzervativnějši, než by se z jeho vzhledu mohlo zdát. Především se však během kampaně ukázalo, že renesančním člověkem je především co se znalosti umění týče, v dimenzi politologické či ekonomické jsou jeho znalosti a názory minimální. V exekutivní dimenzi funkce prezidenta by byl zcela závislý na externích poradcích a s omezenou schopností poznat jejich erudici. Věřím přesto, že by byl dobrým prezidentem. Ale i on by měl své mouchy.

Sundejme si však klapky z očí – Vladimír Franz zatím není kandidát, který by v krátkém čase a s minimálními prostředky dokázal získat většinu našich spoluobčanů. Úspěch jeho kampaně je fenomenální a jistě se nezastaví příští týden. Ale opravdu je pro její završení tak důležité získat pár procent ve volbách a nechat se se ctí porazit? Volnomyšlenkářství je v Česku reálnou a rostoucí politickou sílou. Jistě budeme mít v dohledné době další a efektivnější způsoby, jak se uplatnit. Pro začátek bychom neměli připustit zvolení čistého opaku Vladimíra Franze – tj. Miloše Zemana.

Pro příznivce Táni Fischerové

Chcete-li volit Fischerovou, rozumím vám. Symbolizuje pevnost přesvědčení, upřímnou touhu pomáhat měnit své okolí k lepšímu a přínosnou občanskou participaci. Chcete Fischerovou, protože odmítáte politikaření a pragmatické handlování o tom či onom, ze kterého se vytrácí původní účel. Chcete prezidentku, která nebude uhýbat okamžitým zájmům toho či onoho. Rozumím vám, protože zvláště v posledních letech je otevřeného cynismu v politice nadmíru a všichni toho už zjevně máme dost.

Táňa Fischerová však není dokonalá. Její názor na správné společenské a ekonomické uspořádání není jen voláním po morálce a slušnosti, ale je zahrnuje také velmi radikální odmítnutí tržního fungování ekonomiky s utopickými představami o reformu soukromých společností v jakási bratrstva zaměstnanců a zaměstnavatelů. Nemluvě o její podpoře a využívání regulovaného nájemného. Nikdo nemůže popřít, že je Táňa Fischerová dobrým, poctivým člověkem. Ale její přemýšlení o ekonomice uspořádání společnosti je velmi extrémní. Věřím přesto, že by byla dobrou prezidentkou. Ale i ona by měla své mouchy.

Fischerová však zvolena nebude. Zda dostane 1, 3, nebo 5 procent nebude mít žádný vliv ani na českou společnost ani pro ni samotnou. Pokud však jejích pár procent bude chybět k porážce Zemana s Fischerem, pocítíme to všichni velmi negativně.

Pro příznivce Zuzany Roithové

Chcete-li volit Roithovou, rozumím vám. Z různých dobrých zdrojů vím, že před vstupem do politiky i během své práce v Evropském parlamentu byla vždy slušná, poctivá a velmi pracovitá. Chcete Roithovou, protože je morálně bez poskvrnky a zároveň za ní vidíte práci. Chcete ji také proto, že by se konečně v politice objevila žena a žena mimořádná. Rozumím vám, protože Roithová byla vůbec první kandidátkou, o které jsem před rokem přemýšlel.

Zuzana Roithová však není dokonalá. V naší velmi liberální společnosti patří do velmi konzervativního křídla velmi konzervativní strany. Odmítá svazky homosexuálů, odmítá potraty. Jeden čas dokonce pracovala na návrhu zavedení nerozveditelného manželství. Její charakterní reputace je vývážena na české poměry extrémními názory, které nesdílí ani nemalá část věřících. Věřím přesto, že by byla dobrou prezidentkou. Ale i ona by měla své mouchy.

Pravdou nicméně je, že do hry o postup do druhého kola nedokázala nikdy ani vstoupit a přes dobrý výkon v jedné debatě už ani nemá čas to změnit. Resuscitaci KDU-ČSL přesto napomohla a bude moci dále pomáhat. Pokud však jejích pár procent pomůže k vítězství Zemanovi, nemám pochybností, že bude mít sama výčitky. A pevně doufám, že ženy ve vysoké politické funkci se také brzy dočkáme.

Pro příznivce Přemysla Sobotky

Chcete-li volit Sobotku, rozumím vám. ODS a česká pravice poslední dobou neoplývají osobnostmi, které by měly přirozenou důstojnost, ale Sobotka ji má. Nikdy mu neujede něco hloupého, opakovaně uvnitř strany vystihl správný okamžik pro prosazení změny a pro pozici prezidenta nemá viditelnou slabinu v žádném zásadním ohledu. Chcete Sobotku, protože je gentleman, protože by dodal prezidentskému úřadu vážnost a rozvážnost a protože nesouhlasíte s experimenty. Rozumím vám, protože ani mně by nevadilo lepit na dopisy známky se Sobotkou.

Přemysl Sobotka však není dokonalý. Je dlouholetým velmi aktivním členem liberecké buňky ODS a není dost dobře možné jej úplně odstřihnout od průšvihů typu zpackaného lyžařského mistrovství světa či odpudivé výstavby měnící Liberec v Synerov. ODS v Liberci propadla na samotnou hrsnici přežití, v krajských volbách ve městě získala jen o fous přes 5 %. Sobotka byl sice prvním zvěstovatelem odchodu Václava Klause i Mirka Topolánka, ale ve vlastním regionu se mu zjevně držet politiku čistou nedaří. Věřím přesto, že by byl dobrým prezidentem. Ale i on by měl své mouchy.

Nepříliš podařená kampaň a mimořádně slabá podpora jeho vlastní strany však Sobotkovi sebrala veškeré naděje. Pro ODS je samozřejmě vyloučené, aby svého kandidáta stáhla a rezignovala na účast v tak důležité volbě. Zároveň se však těžko nějaký konzervativní pravicový volič může těšit z představy Miloše Zemana na Hradě. Je proto v zájmu státu, pravice a snad i ODS podpořit alternativního kandidáta.

Lepší nedokonalý zvolitelný kandidát v hrsti, než-li Zeman na Hradě

Pokud zvažujete volbu někoho z těchto kandidátů, kousněte se, prosím, do jazyka a vyberte si raději z dvojice Karel Schwarzenberg – Jiří Dienstbier. Možná to pro vás bude těžší, možná lehčí rozhodnutí než pro mě, ale věřím, že to bude správná věc. U každého ze čtyř beznadějných kandidátů jsem naťuknul některé přednosti i výhrady, které s nimi spojuji. Vím, že u Schwarzenberga s Dienstbierem byste také dokázali z obojího ranku mnohé vyjmenovat a v mnohém bych se shodnul. Jenže takový už je charakter většinové volby, že bez kompromisů prohrajeme všichni. Myslete na to, až budete váhat mezi kandidátem srdce s nulovými vyhlídkami a kandidátem rozumu s reálnou šancí stát se lepším prezidentem. Držím nám palce.