……

Venku se pomalu začíná stmívat a před nimi jsou vytoužené dva dny volna.
Sedí vedle ní a něco hezkého jí povídá. Nevnímá co, stejně jsou to jenom slova. I když plné něhy a vyznání, jak je mu vedle ní krásně.
Měla by být ráda, ale místo jakýchkoli pocitů má v sobě jenom prázdno.
Jediné, na co myslí, je – „Jestlipak říká to samé i jí ?“
Po tvářích ji teče první slza a tak se jí snaží nenápadně otřít do rukávu. Slova… Slova, slova… Zařezávají se jí do srdce, jako ostrý nůž. Kdyby aspoň mlčel…

– „Jdi si lehnout, broučku, asi jsi unavená. Já se půjdu ještě trochu projít.“
Dává…

Privacy Preference Center

Close your account?

Your account will be closed and all data will be permanently deleted and cannot be recovered. Are you sure?